gototop

FOLKtime - Vaše brána do světa folku

FOLKtime, folk, country, tramp, jazz, swing, rock, fejeton, reportáže, chat, inzerce, aktuality, rozhovory, recenze, MP3

02.06.2010 Lahvová a Cihlová (Tomáš Pohl)    PDF Tisk Email
Reportáže

(reportáž z nového pořadu Milana Dvořáka a Věry Slunéčkové)

Trošku podivný název článku, říkáte si? Jistě, ještě podivnější byla doba, o níž se 6. května 2010 v kavárně Caféidoskop zpívalo a hrálo. O té době psal a zpíval Alexander Galič, a to již podruhé v interpretaci Milana Dvořáka a Věry Slunéčkové. Prvním pořadem byl a stále je Kadiš, díky kterému jsem vůbec poznal, kdo Alexander Galič byl.

Věra Slunéčková a Milan Dvořák
Věra Slunéčková a Milan Dvořák
foto: Tomáš Pohl
Milan Dvořák přeložil básně, písňové texty a prózu Alexandra Galiče, které v roce 2002 vyšly pod názvem Kadiš, písně, básně, prózy.

Páteří nového pořadu byla próza Generální zkouška. Galič v ní vypráví o zkoušce své nové hry Matrosskaja tišina, kdy zkouška sloužila jen jako platforma pro zákaz hry. Název hry není přeložen, protože tak se jmenuje jedna moskevská věznice. V té době již nebylo jen tak možné autora zatknout a zavraždit, jak to bylo běžné v éře masového vraha Stalina. Chruščov roce 1956 nazval Stalina kultem, aby o pár let později režim odklidil Chruščova a nepohodlné likvidoval zákazy či umístěním ve vězení, v psychiatrické léčebně, či jim přikázal opustit zem, kde se narodili.

Příběh zakázané hry byl motivem, od něhož se odvíjí řada Galičových vzpomínek. Milan Dvořák společně s Věrou Slunéčkovou vybrali několik epizod z Generální zkoušky a spojili je s Galičovými básněmi a písněmi.

Úvodem zněla báseň s názvem Kapitola napsaná ve stavu značně podroušeném, tvořící autorský vstup. Zčásti zpívaná báseň končí veršem: A strach mějte vždycky jen z jednoho z vás co řekne: „Já vím, jak na to“. Tomu řekněte, že vám nestoudně lže, že vůbec neví, jak na to. Jak stále je to aktuální!

Poté zněla první část Generální zkoušky a diváci „dešifrovali“ název pořadu. Hlavními postavami na zkoušce byly totiž dvě ženy z různých stupňů stranických orgánů, jedna v šatech lahvové barvy a druhá v šatech cihlové barvy.

Divadlo poznamenalo Galiče od dětství. V bytě jeho rodičů četli v roce 1926 významní herci z Moskevského akademického divadla (MCHAT) v čele se slavným Vasilijem Ivanovičem Kačalovem úryvky z Puškinova Borise Godunova. Kačalova obdivoval i Karel Čapek, když „Moskevští“ přijeli v roce 1922 do Prahy. Galič se ve svých 16 letech dostal ke studiu herectví na vysoké škole. Přijímací zkoušku, které byl věnován první čtený úryvek, konal u slavného Konstantina Sergejeviče Stanislavského, spoluzakladatele MCHAT. V roce 1935 zbývaly Stanislavskému jen 3 roky života a byl těžce nemocen. O významu a zejména o otrocké a nesmyslné aplikaci Stanislavského metody by mohla být napsána řada knih. Důležité ale je, Galič byl přijat a v podstatě bylo rozhodnuto o jeho dalším životě. V písni Valčík jeho veličenstva v podání Milana Dvořáka popisuje nejen pověstné pití vodky ve třech. Alkohol byl a ještě je synonymem pro zapomnění na realitu. Ti, kteří se složí na vodku, slovy Galiče, spí pod hvězdnatou oblohou a zástupci moci nespí, jsou ještě na nohou. Vždyť „tatíček“ Stalin s oblibou pracoval v noci.

V písni Na smrt Borise Pasternaka je vyjádřen postoj diktatury k osobám, které jsou na Olympu v okolním světě, ale když doma zemřou, je kolem ticho, nebo jediná stručná zpráva v tisku, jak tomu bylo v případě úmrtí génia a nositele Nobelovy ceny Borise Pasternaka. Na rozdíl od jiných, kteří zemřeli v lágru či hlady „na to že umřel ve své posteli, jsme tak hrdí, my malé svině. V Generální zkoušce je řada vzpomínek, mimo jiné i na dívku Liu Kantorovičovou. Lia byla nejhezčí dívkou na kluzišti na Patriarchových rybnících. Hrála tam hudba a hrála i starý valčík Na Mandžuských pahorcích, jehož motivy použil Galič v básni Na paměť Michaila Zoščenka, jednoho z největších světových humoristů. Lia byla pozvána na představení hry Město na úsvitu o hrdinných komsomolcích. Tehdy byl ještě Galič mladičkým a zamilovaným komsomolcem, jako v té době tisíce mladých. Jenže Lia, přestože mladá, nadšení nesdílela. Zmizela a za války jako zdravotní sestra padla a jak píše Galič, před smrtí řekla něco velmi prostého, žádné „Sláva Stalinovi!“ Galič věnoval své lásce a vzpomínce na chvíle před válkou na kluzišti píseň, kterou přednesl Milan Dvořák. Příběh o lásce k dívce jménem Lia byl přerušován dalšími písněmi a básněmi. Báseň Silvestrovská fantazie vypráví o „veselé soudružské zábavě“, kdy opilý plukovník říká: „Žádám vás soudruhu, když jste sám na to nepřišel dřív, dyť jste umělec, soudruhu, pobavte nám kolektiv.“ Venku ale padal bílý čistý sníh.

Věra Slunéčková čte z knihy Generální zkouška
Věra Slunéčková čte z knihy Generální zkouška
foto: Tomáš Pohl
V písni Sopotský festival v srpnu 1969 se zpívá o mládí, naději, ale kdy šepot v Sopotech i v Praze přehluší těžký krok v holínkách. V písni Báseň o věčném ohni jsou mrtví z Osvětimi, jimž na cestu do plynu hrála lágrová kapela starou židovskou píseň Tumbalajka, mrtví polští vojáci padlí v bitvě o Monte Casino, i ti další mrtví. O těch se zpívá: Na březích Kamy a na březích Obu, žádné kytice růží se nekladou k hrobům, jsou jen místo věčného ohně v té zemi štosy klád, štosy klád, štosy klád odvětvených.

A tak zněly další písně o tom, jak se šéf zlískal a dostal infarkt, něžná Píseň o štěstí, kdy je třeba najít na ulici alespoň jednu kopejku, či další ze série písní na jednotnou melodii o Klimu Kolomyjcevovi, který tentokrát četl referát jako matka a žena na shromáždění obránců míru. Syndrom strachu a stáda, vyjádřený například i ve zfilmované povídce Karla Michala Bílá paní, je mezinárodní. Kolomyjceva všichni za projev pochválili, neboť měl třídní cítění.

Mezitím plul dál příběh Generální zkoušky. Slyšeli jsme vyprávění o válečném divadle v městě Groznyj, kdy se zastřelil manžel Galičovy nenaplněné lásky, Čečenec, jemuž bylo uloženo pochytat v okolí Grozného Čečence, kteří se vyhýbali vojenské válečné službě.

Zaznělo i téma židovství, které se u Galiče objevilo až později. Věra Slunéčková v písni Výstraha zpívala o Židech, pro něž je zbytečné šít si fraky, protože místo Synodu a Senátu je pro ně dost místa v Butyrkách a Solovkách, tedy ve vězení a v prvním velkém sovětském koncentráku.

Galič nevydržel hloupost Lahvové, kterou nazval nahlas nánou pitomou. Ta mu pak vysvětlila, že jeho hra je vlastně o tom, že válku vyhráli Židé. Čišel z ní pověstný ruský antisemitismus, heslo „bij židáky-zachraň Rusko!“, ale již bez pogromů, deportací a poprav, zejména po šestidenní válce v roce 1967 s vlnou židovské emigrace. Ta primitivní nána vyjádřila zcela nepokrytě oficiálně antisemitský postoj, který odsuzoval Židy, že bez odporu kráčeli s celými rodinami před popravčí čety a do plynu. O kořenech židovského tématu v díle Galiče není třeba přemýšlet.

Galiče vylučoval z Svazu spisovatelů kdysi slavný sovětský dramatik Alexej Arbuzov. Kdo si dnes vzpomene na jeho hru o hrdinných komsomolcích stěhujících kráčející bagr do Bratska s názvem Irkutská historie? Arbuzov se divil, jak může Galič psát v básni Oblaka o dvaceti letech v lágru, když nebyl zavřený? V reakci Arbuzova se odráží celá psychika těch, kteří pluli s proudem, přežili v pohodlí a skutečnost, že někdo, kdo sám netrpěl, bere na sebe cizí bolest, nechápou.

Dozněly poslední sloky básní a písní, dozněla poslední část z Generální zkoušky. Seděli jsme tiše. V zádech mrazilo a jakýkoli přídavek k tomu nádhernému pořadu by byl rušivý. Na závěr cituji verše z básně Sto první žalm: A přece zas jdu, mně to nedá, ač vím, že jen žal je můj druh. Já dobrého boha jdu hledat. Ach, kéž mi v tom dopomůže bůh.


Sdílet na...
Kam dál?

» Růže žije! (Tomáš Pohl)

» Z Potřekova do Potřekova (Tomáš Pohl)

» Osudy a romance (Tomáš Pohl)

» Zrádce národa v Chotěboři (Tomáš Pohl)

» Ach, válko, cos to udělala? (Tomáš Pohl)

Komentáře pro tento článek
Přidat Nový Hledat RSS
Jméno:
Email:
 
Název:
Naše hlavní město
 antispamová kontrola
UBBKód:
[b] [i] [u] [url] [quote] [code] [img] 
 
 
:-D:-):-(:-0:shock::confused:8-):lol::-x:-P:oops::cry::evil::twisted::roll::wink:
:!::?::idea::arrow:
 
Internetové odkazy vkládejte pomocí UBBKódu (4. ikona zleva)!
 
Prosím, opište anti-spamový kód, který je zobrazen v obrázku. Pokud Vás obtěžuje zadávání tohoto kódu, zaregistrujte se a pište komentáře jako přihlášený uživatel.
MK   |193.179.126.xxx |02.06.2010 11:54:59
Měl bych pár dotazů, kolego Tomáši:
CIT:"Arbuzov se divil, jak může Galič psát v básni Oblaka o dvaceti letech v lágru, když nebyl zavřený?"
Plyne z této věty že můžu psát o festivalu aniž bych na něm byl?
CIT:" O významu a zejména o otrocké a nesmyslné aplikaci Stanislavského metody by mohla být napsána řada knih"
Pročs nenapsal aspoň jednu větu? Opravdu si již nic z gymplu o něm nepamatuji. Byl jako kladný nabo jako záporný?
CIT:"Chruščov roce 1956 nazval Stalina kultem,"
Nenazval Chruščov spíše DĚNÍ kolem Stalina kultem, a to přesně kultem osobnosti?
CIT:"báseň s názvem Kapitola napsaná ve stavu značně podroušeném"
Je to klad nebo zápor psát v takovém stavu?
A mohl bys upřesnit dobu ve které Galič žil a dobu o které psal?
Tomáš Pohl   |195.113.8.xxx |02.06.2010 13:22:11
Milý kolego,
rád odpovím :
1. Podle soudruha Arbuzova by to nešlo. Jinak Merle napsal o osvětimském veliteli biografii,aniž byl Merle Žid a byl vězněn. Tak si to přeber.
2. Naivně jsem se domníval, že Stanislavskij je známé jméno. Například Národní divadlo aplikovala jeho metodu pravdy tak, že herci hrající nezaměstnané nosili na zkoušku tvrdý chleba a bandasku s kafem či chodili v noci do lesa, aby se báli.
Projev N.S. Chrušcova na XX sjezdu byl dlouhá léta tajný. Období Stalina nazval skutečně kultem osobnosti, když za kult označil předem Stalina. Bez kultu holt není období.
Pokud někdy napíšeš báseň , zkus oba stavy.
Galič začal studovat v 16 letech, tedy ještě po II. světové válce, kdy vládl Stalin, v sedmdesátých letéch byl vystěhován a zemřel v Paříži. Detaily najdeš v mé reportíži Po Kadiši se nepřidává.
ještě lépe je ale přijít na některé z představení.
Díky za zájem
Tomáš
MK   |193.179.126.xxx |02.06.2010 14:57:57
A to je mi právě divný, příteli, s tim kdy ten Galič vlastně žil. Posuď sám svuj text:
CIT:"Galič se ve svých 16 letech dostal ke studiu herectví na vysoké škole. Přijímací zkoušku, které byl věnován první čtený úryvek, konal u slavného Konstantina Sergejeviče Stanislavského, spoluzakladatele MCHAT. V roce 1935 zbývaly Stanislavskému jen 3 roky života a byl těžce nemocen"
matematik   |80.188.9.xxx |02.06.2010 23:43:35
Alexander Galič se narodil r. 1919 + 16 = 1935
jakýsiruch  - nový šéfredaktor???   |84.42.206.xxx |02.06.2010 23:31:28
...co takle si kolegiálně poklábosit v zasedačce vaší redakce, a netahat redakční umouněné prádélko do diskusí..?
Tomáš Pohl   |78.102.51.xxx |02.06.2010 23:40:18
Máš naprostou pravdu, Jirko. Omlouvám se.
Tomáš
MK   |193.179.126.xxx |03.06.2010 12:21:20
No nemůžu si pomoci, pořád toho galiče neumím zařadit: CIT"Galič začal studovat v 16 letech, tedy ještě po II. světové válce, kdy vládl Stalin"...
MK   |193.179.126.xxx |03.06.2010 12:20:32
A k čemu by pak tady ty diskuse byly? Podle mě nejde on žádné "redakční umouněné prádélko" vy jeden vtipnej anonyme, ale o věcnou diskusi k článku. Právě Vaše diskuse je těžce out. Zkuste sebrat poslední zbytky odvahy a příště se podepište!!!

3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved."

 

Kalendář

<< Květen 2021 >> 
 Po  Út  St  Čt  Pá  So  Ne 
      1 2
 3 4 5 6 7 8 9
101112131516
17181920212223
24252627282930
31      

Přihlášení

mod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_counter
FOLKtime.cz
 

Poslechněte si...

  • Country Rádio
  • Rádio Folk
  • Rádio Proglas
  • Rádio Samson
  • Rádio ČRo Olomouc